První víkend, kdy můžete oficiálně trávit volný čas v přírodě mimo katastr obce, poslední březnový víkend. Jela jsem do nejvyšších hor, co u nás v okrese máme, do okolí Kralického Sněžníku. Nechtěla túru na celý den, na to je ještě zima, hlavně na horách. Myslela jsem, že jdu na pohodovou procházku, vyběhnu nahoru, kouknu na výhledy do okolí a zase dolů. Takhle jednoduché to nebylo, ale jinak super, konečně vypadnout ven.
Už jsem část této cesty šla jednou v létě, takže mě napadlo, že můžu nechat auto na parkovišti „Pod Klepáčem“, ať si ušetřím trochu stoupání. Nejvtipnější byla jedna rodina, která zřejmě absolvovala podobný výlet jako já, stáli u auta na parkovišti a doslova se cpali řízky a pochvalovali si, jak to hezky ušli (kde až byli těžko říct). A ještě na mě koukali jak na blázna. Teda, jde o to, kdo se na koho díval hůř 😀
Vydrápala jsem se po červené lesem do kopce, tohle je takový hodně divný kus cesty, navíc když to je namočené, kloužete se po jehličí a blátě a nahoře je i sníh. Frajerka, co šla jen na procházku, si totiž vzala kecky a kabát. Brzy jsem pochopila, že to nebyla ideální kombinace. Ale co, šla jsem přece jen na chvíli.
První kus cesty z parkoviště do kopce 
Radost z prvního sněhu
Po cestě nahoru se několikrát otevřou výhledy do okolí. Cesta vede po hranici s Polskem (dovolila jsem si tedy na několika místech překonat nejen hranice okresu, ale i státu 😀 ), vidíte odsud na polskou stranu, směrem na Suchý vrch a částečně na Dolní Moravu. Sem se otevře výhled více až teprve, když dorazíte na rozhlednu a pokračujete dál směrem na Kralický Sněžník.
Výhledy do okolí 
Výhledy do okolí
Jak jsem se vyškrábala nahoru, cesta pokračovala širokou lesní cestou, tady jsem se radovala, že tu je ještě sníh (v nížině dávno nebyl) a měla jsem z toho pomalu Vánoce. Jenže, brzy jsem zjistila, že sněhu přibývá a lepší už to nebude. Bylo to na jednu stranu krásné, ale na druhou stranu jsem měla celou dobu totálně mokro v botách. Výhodu to ovšem mělo, za celou cestu jsem potkala tak pět lidí.
Rozhledna na Klepáči 
Cesta vede po hranicích s Polskem
Na Klepáč musíte z parkoviště (860 m n. m.) vylézt během 2 km do 1144 m n. m. Výhodu tahle trasa má v tom, že pak už půjdete skoro pořád jen z kopce nebo to nebude tak strašný, ale s tím se počítá, jsem na horách.
Výhled na Dolní Moravu
a Jeseníky v pozadí
Kralický Sněžník (pohled z rozhledny)
Rozhledna je aktuálně zřejmě v rekonstrukci, ale nemají tam žádnou pásku ani značku, pokud přijdete ze stejné strany jako já. Na rozhledně se povalují nějaké šrouby a matky jak nové, tak staré zrezlé. Měla jsem z toho celkem respekt a nikde ani noha. Ale když už jsem tady, nejsem žádná poseroutka, tak tam prostě vylezu. Když jsem sešla dolů, z boku rozhledny je v polštině cedule, že nepovolaným osobám je vstup zakázán. To mě trochu zamrazilo.
Trochu se zkazilo počasí a foukal vítr 
Jsem na horách, za chvíli
bylo zase sluníčko
Z rozhledny je krásně vidět Kralický Sněžník a celé široké okolí. Protože jsem neměla o stavu rozhledny valné mínění, bála jsem se nahoře pohnout a udělat krok na nějakou stranu, takže jsem to všechno okoukla z jednoho místa, radši.
Bílá cyklistická stezka 
Rozhledna Klepáč na obzoru
Vzhledem k počasí, pokročilé denní době (nebyla noc, cca kolem 17. hodiny letního času) a nevhodným botám, jsem trasu co nejvíce zkrátila, ale zároveň jsem se neodchýlila od původního plánu. Na rozcestí hraničního přechodu s názvem „Sedlo Puchača“ jsem buď mohla jít dál kousek po červené a dolů k autu se vrátit po žluté (původní nápad) nebo se dát přímo po cyklistické bílé značce.
Potkala jsem i jednoho běžkaře 
Výhled na Stezku v oblacích
Rozhodla jsem se pro cyklotrasu, což je (pokud není sníh) normální zpevněná lesní silnice. Za toto rozhodnutí jsem byla ráda, protože žlutá turistická bude vypadat zřejmě podobně, ale vede níž, tudíž z ní nebudou tak pěkné výhledy na protější kopce. Takže kdyby bylo po sněhu, vybrala bych si stejnou trasu. Až bude jaro/léto, půjdu zas 🙂
